Příběh Katky

26. května 2010 v 0:00 |  Anorexie příběhy
Moje matka je obezni.Muj otec taky, moje teta, sestra, babicka...snad vsichni, na koho si v mym okoli vzpomenu je tlusty.Cela moje rodina s tim priserne bojuje. Uz jako 4leta sem s maminkou chodila do cukraren, kde se mamka cpala na kila slehackou, dalsi den parky, 3. den byl syr, prozivala sem s ni tyhle "jeden den neco diety" docela intenzivne. Moje teta varila kapustove polevky a cpala do sebe vselijake ruzove, zlute a hnede koktejly, sestra jela na delene strave jak blazen...Strucne receno posahana rodina.

Jako dite sem byla stastna, jedla vsechno a vypydala jak tycka, nozicky jak sirky, cpala do sebe tuny cokolady, ale nic videt nebylo.
Kdyz mi bylo dvanact, davku sem zvetsila o dva sacky chipsu denne a zacala kynout. Vubec mi to nevadilo, moje kamaradky uz mely kluky, ale ja raci travila sobotni odpoledne v kruhu sve vypasene rodinky u vetrniku. Az mi jednou nekdo rekl: hejbni tou svou prdeli ty tlusta svine." Jejda, to bolelo, celkem hodne bolelo, to mi bylo 13 a ja sem se zacala malounko omezovat. Nejedla sem cokosku jako hlavni jidlo, dala sem si ji po obede. Jedla sem pravidelne, a trochu zhubla. Asi ve 14 letech sem merila 178 cm a mela 64 kilo. Vsichni mi rikali, jak mi to slusi, bylo mi fajn. Chipsy sem jedla porad, cokoladu taky, pohary, zmrzku, vsechno, ale s mirou, proste sem nepribrala...
Pak sem presla na gympl...stres, nestihacka, deprese a frustrace...proste sem zacala jist. Hodne, ale ne tak moc jako pozdeji. O prazdninach sem se tak precpavala, az mi z toho bylo zle a to tak 5 krat denne. V zari sem sla do skoly se 74 kily, volne obleceni a nulova sebeduvera. Zacala sem s kamoskou hubnout. Chodili sme cvicit, jedly zdrave, ze zacatku uplne normalne 3 krat denne, pak sme to zacaly snizovat. Po pul roce sem s vyskou 180 cm koncila na vaze 60kg. Uzasnej pocit, i ty nejuzsi kalhoty mi padaly. Prestala sem skoro uplne jist. Byla blazen do cviceni. Doma sem strasne podporovala mamku, diky me zhubla 10kg, dostala sem ji do te spravne hubnouci manie. Ale casem ji to prislo podezreli. Zacala mi domlouvat, pak sme se zacaly hadat, potom kricet a pak spolu nemluvily. Bylo toho na me psychicky tak moc, ze sem to nevydrzela a zacala se prejidat. Behem pul roku sem mela svych puvodnich 74 kg zpet. Silene casto sem se pokousela prestat, neslo to... Pak sem odjela pryc a zacala od znova. Pomalu snizovala davky, omezovala potraviny.
Dneska? Dneska se do me nevejde vic nez pomeranc k obedu, ale za jakou cenu. Cenu nervu, aby mi nekdo neco nenabidl, abych nebyla napadna, kdyz schovavam jidlo do tasky na kline. Bojim se, ze nekdo neco tusi, ze me donuti jist, ze se budu zase prezirat...ach jo, je to sileny, nesmim se nechat strhnout, snad to vydrzim. Rekla bych ze je hrozne dulezita rodina v uzdravovaci fazi. Kdyby mamka uz od myho malicka neblbla, asi bych takhle neskoncila, ale vlastne sem ji za to vdecna...diky mami.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Emmy Emmy | E-mail | Web | 26. května 2010 v 14:52 | Reagovat

:( moje mamka mně také pořád přejídá... nejhorší je že snad nebudu moct jet k babičce protože ta by mne extra přejedla.. :( Jinak zajímavý příběh :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama